15. 6. 2013
Říká se do třetice všeho dobrého. A do třetice jsme v dobrém rozmaru sešli opět po roce v Čermné nad Orlicí. Sice ne zcela všichni, ale budiž jim to odpuštěno (nepřítomným účinkujícím i divákům). Ačkoliv sál nebyl zcela nabit do posledního místečka, o to vřelejší se mi zdálo publikum být. Nadšené hlasité ovace vyprovázely z pódia téměř všechny účinkující. Pro tentokrát jsem byla doprovázející Jirky Líbala a abych se na to řádně rozehrála, využila jsem nabídky společné hry s Mírou Petráněm. Mé vystoupení s ním však bylo spácháno sotva z poloviny, jelikož mi můj tenor vypověděl službu uprostřed skladby, a to vyskočenou pružinou. Upocena nejen díky počasí toho dne, ale hlavně tím hrozným pocitem z opuštění pódia uprostřed hraní, jsem se při svém odchodu málem skácela. Poté jsme se na to se Slávkou vrhly, přidal se k nám i Pepa Kubík a společně jsme se snažili o nápravu oné technické závady. Měla v tom prsty i zřejmě unavená podlepka. Tak jsme na radu mého pana učitele Štěpánka vyhledali první pomoc - papír a křídu - a tímto způsobem jsme podlepku umravnili a ona si kupodivu dala říct. I pružina poté zůstala na svém místě a můj tep se tak mohl vrátit ke svému pomyslnému normálu. I letos došlo na společné focení, které se tentokrát přesunulo k nedalekému lesíku a fotografie tak získala velmi pěkné pozadí. Za zmínku stojí i vylepšené venkovní posezení místního podniku, kterému za ten rok vyrostla pěkná zahrádka a její hosté se tak v tomto počasí mohli lépe skrýt před všudypřítomnými slunečními paprsky. Proto není divu, že se právě tam hrálo nejlíp. A na závěr ještě jedna poznámka - poprvé v historii mého hraní se právě dnes a právě tady prolnulo mé hraní s harmonikou a hraní s big bandem - a to díky přítomnosti jednoho z členů UBB - pana Jana Kráčmera. Pravda, jeho účast na samotném setkání nebyla příliš dlouhá, sotva jsem ho zaregistrovala a prohodili jsme pár slov, sedl na kolo a vrátil se sem až po skončení srazu. Doba jeho pobytu v místním lokále posléze mi již není známa. Nutno zmínit, že však přiložil ruku k dílu a pomohl s odnosem předmětů doličných z místa konání (viz vše vypovídající foto). My jsme po skončení akce ještě chvíli poseděli venku a poté se ještě na chvíli přesunuli na kávu ke Slávce na chaloupku..
16. 6. 2012
Druhý ročník čermenské harmoniky budiž považován za zdařilý. Věta hodna závěru, já ji dám však již na úvod. V Čermné se mi opravdu líbilo. Sál byl nabitý do posledního místečka nadšenými diváky, vystoupení účinkujících se také vyvedla, večeře byla sytá a domů si na památku účastníci odváželi kromě pamětního listu se společnou fotkou i velmi pěknou pamětní medaili. Vzhledem k tomu, že jsem s sebou neměla svého spoluhráče (účast byla tedy 1/2 Gramu), byla jsem potěšena, že mi "azyl" poskytli Slávka s Milanem a mohla jsem si tedy zahrát s nimi. Zahráli jsme si pak na sále ještě chvíli po skončení oficiální části a poté se sál již pomalu vyprázdnil - diváci se zřejmě přesunuli domů ke svým obrazovkám - na fotbal. Nebylo ještě tak pozdě - tedy, co s načatým večerem? Nakonec jsme se se Slávkou rozhodly, že překvapíme Vichr a zajedeme se na ně podívat do Brandýsa n. O., kde měli vystoupení. Byly jsme tam coby dup. A pak už se šlo po sluchu. Terasou restaurace Jiřička (pokud si pamatuji správný název) se ve chvíli našeho příchodu právě linula melodie Orlických hor, nemohly jsme se tedy splést. Diváků zde bylo hodně poskrovnu, zřejmě je taktéž přemohla chuť na fotbal než na posezení s písničkou. Vichr byl příjemně překvapen, my už pak méně, jelikož sotva jsme přijeli, oni záhy skončili a posléze i brzy odjeli. Tak jsme se vydaly na zpáteční cestu směr Slávčina chata. Ještě jsme se zastavily na kávu a na slovíčko v téměř prázdné hospůdce v Újezdu (tentokrát bez doprovodu harmoniky a našich saxofonů). Tam jsme v přímém přenosu (z první ruky z vedlejšího salónku narvaného fanoušky) "prožily" fotbalovou euforii poté, co naši vstřelili Polákům jedinou branku onoho zápasu...
18. 6. 2011
V Čermné nad Orlicí se tohoto data konal první ročník "Čermenské harmoniky. Na poprvé a taková účast, jako tomu bylo tady, klobouk dolů. Plné parkoviště, plný sál, ale i plno účinkujících. Myslím si, že pořadatel (B. Kopecký) mohl být spokojen. Setkání splnilo svůj účel - zastavení se na chvíli u pěkné písničky, dobrá nálada v příjemné společnosti a pohoda. Účastníci si odváželi právě vyrobený pamětní list se společnou fotografií všech účinkujících a snad tedy za rok zase tady...
