5. 7. 2014

     Snad se to nestane tradicí, ale i letos opět na blind a opět samy. Já a Slávka - jistota, která se potkává každý rok v Podlesí. Horší je to však již s našimi hudebními doprovody. Zatímco loni brázdila druhá polovina Gramu vody Dunaje, letos zamířila pracovně směr Paris.. sezona je sezona. Ale Podlesí je prostě Podlesí a nebýt tam, jako bychom nebyli. V tomto proti tradici nic nenamítám. Napsaly jsme se opět společně se Slávkou na konec seznamu a nechaly jsme to osudu. Nakonec jsme byly žádané třikrát, Slávka dokonce čtyřikrát. Opět kamarádka Jana, opět spousta známých a opět skvělá atmosféra celé akce - na sále, v publiku, ve stanu, venku, kam se člověk podíval. Nutno pochválit i tradiční skvělou kuchyň (bramborový salát jako od maminky). V zákulisí (ve výčepu místní milé hospůdky) jsme si pak ještě chvíli zahráli a poté se již vydali k domovu.. Příští rok nás čeká ročník jubilejní, a sice dvacátý!

29. 6. 2013

     Přiznám se, že na letošní setkání jsem odjížděla s mírnou skepsí z toho, že jsem netušila, s kým tam vlastně budu hrát. Druhá půlka Gramu se toulala v té době kdesi kolem Dunaje, takže jsem jela tak trochu na blind. Po příjezdu na místo jsem se tedy ani neregistrovala a vyčkala příjezdu Slávky, která též neměla s sebou svého parťáka. Tak se zaregistrovala ke mě a vyčkávaly jsme obě, jak to dopadne. Zázemí jsme našly u naší společné kamarádky Jany. Jejich stůl byl posléze obsypán turisty, kteří zde byli nejen kolmo, ale jejich tváře mi byly i povědomé. Ale abych se vrátila k hraní. Kromě těch, na které se člověk může spolehnout, že je zde zaručeně potká (těch tradičních srdečních muzikantů), se zde objevilo několik příjemných zpestření. Diváky potěšila zejména přítomnost dua Kapka, které si mnozí přítomní ztotožňovali hlavně s jejich účinkováním v programu TV Šlágr. Mne kromě těch "tradičních setkání" potěšila i ta "netradiční". Jejich přítomnost mne o to víc potěšila, a to opravdu upřímně a ještě teď při vzpomínce na toto setkání musím znovu zopakovat, jak jsem tomu opravdu ráda. Netřeba nikoho jmenovat, věřím, že se v těch slovech najde sám. Vy, kdož jste naladěni na stejnou strunu -  jsem moc ráda, že jste...

  O této akci se napsalo -
  Každý rok pak v tomto čase, harmoniky jsou tu zase... - Orlický deník - 2. 7. 2013
  Podlesím opět zněly harmoniky - Orlický deník - 1. 7. 2013 

     30. 6. 2012

    Už to bude vypadat, že mi došla fantazie a že se opakuji se svým hodnocením různých setkání, ale v Podlesí se mi opravdu moc líbilo. Opět. (Ono vlastně ani není moc míst, kde by se mi nelíbilo hrát). Přijeli jsme kolem třetí hodiny, kdy nás již notný kus před místem konání přivítala šňůra parkujících aut. Počasí toho dne přálo tak, že by se vedro dalo krájet, přesto se i v tomto úmorném vedru zaplnil sál i přilehlý stan venku. Složení účinkujících bylo také velmi pestré a myslím, že byl spokojen i ten nejnáročnější posluchač. Hrálo se - jak tomu již tradičně bývá na těchto setkáních - na lidovou notu, a to v nejrůznějších úpravách. Nerada píšu nějaké hodnocení, kdo byl nejlepší, kdo co mohl zahrát lépe či jinak. Tentokrát to však poruším a konstatuji, že bylo vystoupení, které mne opravdu hodně zaujalo a které jsem si hodně užila. Bylo to vystoupení Zdeňka a Terezy Šejblových. Ostatně - ohlas publika mluvil za vše. Když bych to měla popsat jednou větou, tak - "Tereza roste." :-) Nejen v tom smyslu, že z té malé holky, kterou si pamatuji z dřívějška, se stává pomalu ale jistě mladá dáma. Myslím hlavně po té "hráčské stránce". Delší dobu už se u Terezky nejedná zdaleka "jen" o klarinetový doprovod harmoniky, ale o "vyrovnanou hru otce a dcery" . Zároveň bych však nerada budila dojem, že ostatní vystoupení byla méně kvalitní, naopak. Počet účinkujích byl opět vysoký (pokud se nemýlím, cca 30 vystoupení odhadem). Oficiální část končila před devátou večerní, neoficiální pak kapku později. Dobře se hrálo například vzadu za sálem, kde se sešly dokonce čtyři saxofony. Dvě altky, dva tenory. Vyrovnaný stav. Když se tento stav začal pomalu měnit na "rozcházející se", zamířili jsme opět na místo, kde se hraje také velmi dobře, a to do Újezdu. A tam se hrálo a hrálo... Dokonce přišla ke slovu i do té doby v kufru odpočívající sopránka. A že prý to snad i ladilo, tak to jsem ráda...

  2. 7. 2011

     Novinový titulek hlásal, že Podlesím toho dne zněla písnička česká. To zněla, ale až na konec. A že jich muselo zaznít, aby se jí divák dočkal. Účast účinkujících byla zřejmě rekordní. Zájem diváků a jejich počet patrně také. Kdo se nevešel do sálu, vzal za povděk venkovním posezením v přistavěném stanu, kde se na plátně odehrávalo totéž, co uvnitř. Zpočátku zde divákovi bylo asi chladněji, ale poté, co se aklimatizoval a navštívil vydýchaný sál, byl rád, že je tam, kde je. A jak tomu na těchto akcích bývá, hrálo se opět jak uvnitř tak venku. A jelikož se jednalo o fakt vydařenou akci, hrálo se skoro do rána...