23. 8. 2014

     V tento den se v Pěčíně v malebném prostředí chaloupky paní Jarušky Fišerové konal již jedenáctý ročník festivalu Pěčínské swingové léto. Průvodního slova se ujali - Blahoslava Kašparová a Karel Uhlíř a během odpoledne byla na programu vystoupení čtyř kapel nejrůznějšího složení. O občerstvení a pitný režim všech přítomných se postaral Sokol Pěčín a aby bylo všechny kapely dobře slyšet - zvuk měl na starosti pan František Čepelka. Odpoledne, krátce po druhé hodině zahájil Podorlický lázeňský orchestr z Vamberka, druhým účinkujícím pak byla kapela Swing Barrel Band z Ústí nad Orlicí, dalším pak uskupení Saxtet UnO z Ústí nad Orlicí... A pak - pak se stalo něco, co se ještě za celých jedenáct let konání tohoto festivalu nestalo a začalo pršet! A jelikož déšť již neustal, závěrečné vystoupení Uni Big Bandu Vamberk muselo býtk lítosti všech zúčastněných zrušeno. Větru a dešti jsme bohužel poručit nedokázali, ale i tak lze letošní ročník považovat za úspěšný. Navštívilo ho na dvě stovky diváků a snad si tu každý přišel na své. Zorganizovat takovouto akci není nic snadného, všichni, co se na organizaci podíleli, si zaslouží velké poděkování. Ten největší dík však patří paní Jarušce Fišerové, která již od prvního ročníku, tenkrát ještě společně se svým manželem Karlem (tehdejším členem vamberecké dechovky), tyto krásné prostory pro účely konání swingového léta poskytuje. 

 19. 7. 2014

    
     Prosluněná červencová sobota, tradiční místo u Fišerů v Pěčíně a nezbytný hrdina tohoto dne - prase. Pro tentokrát tedy jen jeho kýty. Vzhledem k nižší účasti než je zvykem, kýty bohatě stačily, lépe řečeno - dá se mluvit o nějakých těch přebytcích. Vařil se i guláš, který si nezasloužil od všech strávníků nic jiného než pochvalu. Jsem ráda, že jsem mohla být již plně součástí realizačního týmu. Již od rána jsme připravovali vše možné, první účastníci této akce se začali trousit po obědě a během dne a večera dle potřeby obsazovali střídavě své role - z jedlíka na muzikanta a naopak. První hudební produkcí byla tradičně dechovka, kterou posléze vystřídala skupina SaxtetUno a posléze pak duo Karel Bačina a Jana Vrkoslavová (pracovní název VrBa). Poslední jmenované doplnil krátce svým kvalitním doprovodem Marian Rokl na příčnou flétnu. Nechybělo ani uskupení KMČ (tradičně - kdo měl čas) ve většinovém obsazení zástupců z Ústí nad Orlicí. Když se vše poklidilo a uklidnilo, šlo se spát. Sic jsem měla s paní domu domluvené lože v podobě gauče v kuchyňském koutku, našlo se pár "hlučnějších" spících obývajících stejnou místnost, díky nimž jsem se po marných pokusech usnout přidala ke druhé polovině nocležníků - venku. Místo střechy nad hlavou nebe poseté hvězdami - co hvězda, to jeden okamžik uplynulého dne...(a co okamžik, to fotka...)

 JDI ZA ŠTĚSTÍM - ukázka - Karel Bačina, Jana Vrkoslavová, Marián Rokl

24. 8. 2013

    
     Letošní Pěčínské swingové léto bylo jubilejní, a to desáté. Akce se nemohla konat nikde jinde než v malebném prostředí chaloupky u Fišerů. Místo jako takové jsem zde popsala již loni a můj pocit z něj se letošním ročníkem jen umocnil. Moje role kromě hraní byla i coby strážce guláše, který pro tuto příležitost v dobré víře pro všechny účinkující muzikanty připravil sám kapelník UBB. Nutno podotknout, že se mu opravdu povedl. A za povedenou budiž považována celá akce jako taková - počasí jako na povel parádní, účast diváků početná a to ostatní již patrno z následujících fotek...

5. 7. 2013

     Na letošní pěčínské neformální uni-big-banďácké setkání jsem se vypravila tentokrát bez nástroje foukacího, vzala jsem si však můj další oblíbený, a sice foťák a zcela jsem se ponořila do role paparazzi. Nevěřila jsem pak doma svým očím, kolik dobrého materiálu jsem pořídila a třídilo se mi to opravdu těžce. U některých snímků jsem měla o titulku jasno už v době jejich pořizování, to už zkrátka nějak vyplynulo z dané situace. Své místo jsem našla i v kuchyni útulné chaloupky u Fišerů, kde se akce konala. (Kde taky jinde, když zrovna tady je tak hezky). Bylo mi svěřeno hlídání ohně (jehož bylo zapotřebí pro přípravu ovaru a posléze polévky). Do toho mne nemusel nikdo nějak extra nutit, jelikož ono příkládání do kamen má pro mne své kouzlo (v paneláku otočím kohoutem na radiátoru a je to, ale to není ono). Letos jsme se (obzvlášť v oné kuchyni) opravdu nasmáli - tým ve složení Dušan, Šárka, já a právě příchozí - udržoval v chaloupce dobrou náladu a tak není divu, že z této navozené atmosféry si i v tuhle chvíli vzpomínám se smíchem na rtech na Dušanovy nejrůznější hlášky, které neměly chybu a které si asi ještě dlouho budu pamatovat. (A nebudu sama, že?) Ale taky se tam hrálo, samozřejmě - odpoledne zahájila dechová hudba složená z těch, kteří se dostavili (viz foto) a poté pokračovalo již tradičně sdružení KMČ. Hostů bylo také dost a věřím, že i oni se dobře bavili.

18. 8. 2012

     Měla jsem tu možnost být opět účastna jedné akce, která stála za to. Jednalo se o "Pěčínské swingové léto", které začalo zhruba ve dvě hodiny odpoledne a končilo krátce před sedmou večerní. Atmosféra byla jak jinak než swingová, muzikanti nadupaní a diváci nadšení. Na to, kolik se v blízkém i vzdáleném okolí konalo ten den akcí, byla účast publika víc než dobrá. Nouze nebyla ani o dobré občerstvení.
     Nemohu si odpustit svůj postřeh z již minulé návštěvy tohoto místa, který se mojí druhou návštěvou zde jen umocnil. Chaloupka u Fišerů a její okolí má úžasné kouzlo a místo jako takové je téměř rájem na zemi. Jako by se tu zastavil čas a člověk tam byl jen pro ten daný okamžik a má pocit, že kouzlo tohoto okamžiku nikdy nepomine. Proto už to nebudu dále rozebírat a radši přiložím pár fotek, z kterých na mne opět zpětně dýchá ono odpoledne provoněné swingem...

PROGRAM UNI BIG BANDu na Pěčínském swingovém létě 2012: 

5. 7. 2012

     V Pěčíně se nehraje pouze v hospodě u Urbanů, ale tentokrát jsem tam zavítala na neformální setkání UNI BIG BANDu a jejich přátel, do příjemného prostředí - chalupy u Fišerů. Po mém příjezdu jsem byla ihned usazena do řad vamberecké dechovky (nemělo to daleko k tomu - "máš klarinet? tak mazej hrát..." ). Tak jsem se teda chvíli snažila a vypotila tu polku, tu valčík... A nepotila jsem se sama. Sluníčko se fakt snažilo. Po vystoupení dechovky se veškeré osazenstvo přesunulo k opékajícímu se masu. Nutno podotknout, že nemělo chybu. Celé odpoledne nemělo chybu. Po nezbytné občerstvovací pauze již hrálo uskupení s názvem KMČ - kdo má čas. Pár takových se našlo, co si čas udělali a dobře se to poslouchalo. Přidala jsem se posléze také - zpočátku jsem se ostýchala, jelikož jsem s postupujícím časem začínala podléhat pocitu, že jim to přece nemůžu kazit. A nakonec jsem se tedy nechala umluvit a šla jsem také na plac (a snad jsem jim to tak moc nekazila). Když se začínalo stmívat - díky přicházející bouřce, přesunuli jsme se do chalupy, kde bouřka posléze vyřadila ze hry elektriku. Sedělo a povídalo se u roztopeného krbu a bylo fajn i bez elektriky...
     Já zpětně děkuji za pozvání a za hezký den. Momentky, které jsem zde nafotila si snad nevyžadují ani žádný komentář, je to prostě jen zachycení daného okamžiku toho dne...

28. 12. 2011

     Již podruhé jsme byli pozváni na zpestření povánoční výroční schůze turistů, která se konala opět v Pěčíně v hospodě U Urbanů. Tentokrát jsme byli v tradiční GRAMové sestavě (poprvé zde hrála pouze 0,5 gramu z důvodu pracovní vytíženosti druhé). Po premiéře v Letohradě jsem se opět chopila tenora, abychom se více sžili. Turisté dokázali, že to "mají opravdu v nohách" a kromě chození umí i tancovat.  . I na Jarošov došlo. Zpěv, tanec, jídlo, pití - všechno bylo splněno. Jedinou vadou na kráse bylo to vedro, které se linulo z krbových kamen a znesnadňovalo mi hraní. Jasně, venku byl sice mráz, ale tenor není altka a váží o něco víc. Což asi není dostatečně logické ospravedlnění mého "učení se hře v tenora", ale věřím, že za rok (na příští výročce) už budeme sžití a vedro už mi vadit nebude...

 28. 12. 2010

    V Pěčíně se konala výroční schůze turistů ze Žamberka, Rybné nad Zdobnicí, Slatiny n. Zd. a odkudže ještě. Původně měl se mnou hrát Jarda, ale den předtím byl pracovně odvelen s autobusem za hranice, musela jsem tedy hledat náhradní řešení a to se podařilo a místo něj si šel ochotně zahrát Honza Macháček. Bylo veselo, tancovalo se a tak to má být. Výročka se vyvedla a turisté byli spokojení. A o tom to je...